nastavme tvář vlastnímu strachu a přes veškerý tlak okolí zůstaňme věrni tomu, čemu věříme.
Neobviňujme celý svět za to, jak je nespravedlivý. Přestaneme totíž bojovat a ničeho nedosáhneme.
Milujeme své děti celým svým srdcem a proto rozeznáme co je pro ně dobré a co není.
Od tragického úrazu Davídka uběhlo deset let. Přijal jsem ze vší pokorou ze dne na den životní úděl a od takové celoživotní výzvy jsem neutekl. Vzdal jsem se svého osobního života, a povýšil život svého tehdy 3-letého syna nad svůj vlastní. Přijmout takové rozhodnutí a pečovat o postižené dítě, znamená být 24 hodin ve střehu - ve dne v noci, den po dni, týdny a celé roky ... bez vyhlídky na společenské uplatnění i na zaměstnání, protože jste nuceni ve většině případů se vzdát i svého zaměstnání. Je to nepřetržitá dřina, jejíž odměnou je úleva a úsměv a hlavně zdravotní zlepšení dítěte. Cítíte, že to, co děláte, má smysl a že vás to naplňuje pocitem seberealizace. Je to však tvrdý život, který vede k rozpadu vztahu i přátelských kontaktů.
Je to deset let každodenních starostí, ale i velká zkušenost se zdravotním a sociálním systémem v naší republice. Bez profesionální asistence a provázení těžkou životní situaci jak zdravotní, tak sociální jsem si musel pomoc vyhledávat svépomocí. To je samozřejmě špatně.
Nefunguje systém, který vás převezme do své péče ve fázi, kdy se nacházíte v nemocnici a který vás povede kontinuálně na složité cestě zpět k co možná nejlepší zdravotní kondici a začlenění zpět do života. V České republice chybí tzv. Fázový model rehabilitace, který je již několik let v Něměcku. Hlavním přínosem je včasné zapojení rehabilitace a to i během akutní fáze onemocnění a zajištění kontinuity a kvality rehabilitačního procesu. Pokud jsem chtěl v té době pro Davídka něco udělat, musel jsem do ciziny.
Dnes už nemusíme jezdit se svými dětmi do ciziny, ale zdravotní systém a potažmo MZ ČR nedokázalo několik let reagovat změnou systému, ale i úhrad s ohledem na vývoj rehabilitace traumatických poškození mozku, ale i DMO a neuromuskulárních deficitů ve světě.
Systém také nepočítá s tím, že z nějakého důvodu nebudete mít již sílu se starat o své postižené dítě. Pokud se o pacienta není schopná časem postarat rodina, zbývá léčebna dlouhodobé péče. V hospicech tak končí osmnácti či dvacetiletí, protože rodiče už prostě nemůžou.Jak přežít osudovou tragédie takových rozměrů jako je vážný úraz milovaného dítěte, vážná nemoc, trvalé postižení ?
Osobní zkušenost stojí za změnou postoje k tomu, co se v životě děje - přijetí nezměnitelného a orientace na budoucnost.
Postižení dítěte představuje extrémní zátěžovou situaci v rovině vztahů s partnerem, přáteli, rodinou i k sobě samému.
Je to prosté dávání, které může samo o sobě přinášet radost. Nic zvláštního za to nedostáváme a ani neočekáváme.
Teprve v mezních situacích člověk podává svědectví o svém lidství a život nepřestává mít až do posledního vydechnutí smysl.
Proč? Proč se to stalo právě nám? Odtud je jen kousek k otázce, kdo za to může. Někdy obviňujeme sebe, jindy druhé.
Život sám je tím, kdo nám klade otázky a člověk se nemá co tázat, ale daleko spíše je životem tázán. Máme životu odpovídat a život zodpovědět. Viktor E. Frankl.
S Milošem jsme se zapovídali už na první schůzce a já bez dechu sledoval vyprávění příběhu o lidské naději, touze, statečnosti i pokoře, který člověka vede k tomu, aby hledal smysl v událostech příliš děsivých na to, aby nějaký mohly mít. Hrdina z příběhu se nevzdává, bojuje. Žije naplněný život přesto, že hraje s podivně rozdanými kartami. Nebo možná právě proto.
Překonávání překážek nás posouvá a dělá velkými. Je obtížné všechno zvládnout a projít lehce psychicky a fyzicky extrémně náročným obdobím.
I v utrpení lze ale najít nějaký smysl, který nám pomůže žít dál.
Tato kniha není univerzálním návodem, jak zvládnout traumatizující události v rodině. Život nás někdy staví před úkoly, které nemají žádná dobrá řešení.
V roce 2006 s manželkou přijali do pěstounské péče syna Davídka, o kterého od úrazu v roce 2007 sám pečuje.
Věnuje se psychologií a sociologií organizací, osobnímu rozvoji člověka, existenciální filozofií a psychologií.
Copyright © 2017 - All Rights Reserved - M.D.I.S. Advisory & Publishing